Nedělám ventilátor! Nevadí

Celý můj minulý rok jsem zažíval tlak. Tlak, že nejsem dost dobrý. Že nejsem tak dobrý, aby můj projekt rostl exponenciálně, aby můj tým vzkvétal a nadšeně se potkával u snídaně a probíral smělé plány na další týden. Nebyl jsem dost dobrý, abych zvládal desítky projektů, do kterých jsem se pod tlakem vyrovnat se ostatním, sám uvrtal.

Ten tlak mi byl nepříjemný a byl všudypřítomný, až jsem byl na pokraji vyhoření. Přestávaly mě bavit věci, které mě vždycky bavily. Vymýšlet, zkoumat a stavět koncepty, které neuspějí. Nahazovat plány, které nemají byznys model, a proto nemůžou přežít. Všude samé otázky. „Pro koho to stavíte? Kdo vám za to zaplatí? Kdo to koupí?“ Nevím, možná nikdo, ale mě vždy bavilo vymýšlet a ono se z toho vždycky něco urodilo. Najednou mě však vymýšlení přestalo bavit. Nebyl jsem dost dobrý, abych vymyslel skvělý byznys model. Uvědomil jsme si, že jsem nebyl tady a teď se svým blbým konceptem a radostí z té tvorby. Na maličkou chvilku jsem se zastyděl, že nemám startup se 150 lidmi, který roste exponenciálně a vydělá investorům majlant.

A tak jsem se na začátku roku rozhodl vrátit k tomu, co umím nejlíp. A to je prožít každej jeden den, jak nejlíp umím. Jako vize mi stačí sen, že jednou COCUMA bude respektovaným portálem, kde budou ty nejlepší firmy z Čech. A tím „nejlepší“ myslím firmy, které jejich majitelé mají rádi. To je pro mě nejlepší firma. Ne nejúspěšnější, ne nejvýdělečnější, ale taková, kde je vidět klukovský (nebo holčičí) sen, nápad, který má někdo natolik rád, že ho uchopil podnikatelsky. Tahle jednoduchá vize mi stačí. Pak šlo o jedinou věc. V každou vteřinu dělat to, co dělám nejlíp, jak dovedu. (Ano, je to jedna ze čtyř dohod.) Šel jsem po chodníku, jak nejlíp jsem uměl. Prostě mě bavilo jít a šel jsem. Dávalo mi to smysl. Nejel jsem tramvají, ale šel jsem. Četl jsem si fantasy knížku. Četl jsem jí s radostí a bez pocitu, že bych měl číst nějakou rozvojovou knížku pro lídry nebo o firemní kultuře. Byl jsem ve firmě a povídal si s lidmi a byl jsem tam s nimi na sto procent. Měl jsem workshop. Dělal jsem ho tak, abych si ho užil. Tady a teď. Přítomně. Mě tohle pomohlo se dostat z tlaku roku 2019.

Teď bych chtěl poradit vám, kteří máte strach a nejraději byste se někde zašili a neřešili cash flow. Všem vám, kdo byste chtěli raději doma spát, protože ta situace je únavná. Všem, kdo si chtějí raději číst knížku. Ale místo toho, aby si ji užili, jsou na sebe naštvaní, že nevymysleli online kurz nebo digitální byznys model. Chtěl bych to poradit všem, kteří nejste nejlepší učitelé svých dětí nebo dokonce pochybujete, jestli jste vůbec dobří rodiče. Vám, kdo máte strach o hypotéku nebo strach o své prarodiče. Všechno je v pořádku, prostě tady buďte. Strach je součástí našeho života.

Vzpomínáte na Wericha? Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc. Mezi těmi všemi jsou lidi, co mají buňky na to, aby vymysleli ventilátor nebo uměli ušít roušku nebo zvládali vzdělávací koncepty v Classroomu od Googlu (všem těmto lidem ze srdce děkuju, že pomáhají a že díky nim je to celé zvládnutelné). Pak jsou mezi těmi všemi lidi, co umí stavět rukama, co jsou šikovní na materiály, co jsou skvělí řemeslníci. Mezi těmi všemi jsou i skvělí manažeři, projekťáci, grafici a další. Mezi těmi všemi jsou i lidi, co prostě neví, co umí, anebo se bojí, že nebudou dost dobří nebo se nechtějí ztrapnit, tak dělají, že něco umí. Kolem mě je mraky lidí a každej je nějakej. Někdo víc šikovnej, někdo míň. Někdo hodnej a jinej zlej, protože nedostal šanci být hodnej. Někdo vede a někdo se nechá vést. Někdo má startup a jiný je pokladní v hypermarketu. To všechno je v pořádku. Pro mě je důležitá opravdovost. Skutečnost, že někdo přijme svou realitu a žije ji se vším všudy a naplno. A to naplno neznamená úspěšně. Žít naplno neznamená být ve Forbesu v 30 pod 30 a střelit se do hlavy, protože vám je 31 a už to nestihnete. Žít naplno tak nějak nemá definici. Pro každého je to jiné. Pro mě osobně to je prožít 24 hodin, jak nejlíp to dokážu. Sám pro sebe, ne pro druhé.

Tahle naše koronavirová současnost nás odtrhla ještě víc od „tady a teď“. Přemýšlíme nad budoucností. Porovnáváme se mezi sebou. Chtěli bychom být jako ten druhý, co maká na té appce pro nemocnici. Mám v těchto dnech jedinou vizi. Druhý den ráno se zase probudit a zas prožít ten den, jak nejlíp umím. Ne tak, jako to umí můj kolega ajťák nebo Tomáš Čupr. Prostě tak, jak to umím já. Chtějte od života další den. Buďte tady a teď. Teď s excelovou tabulkou, teď se svým partnerem, teď se svýma dětma. Fuck off tlaku. To, co kolem sebe vidím, je sebedestruktivní hysterie. Přitom je to zase jenom další den. Mějte se rádi takoví, jací jste, se vším, co umíte i neumíte. Se vším, co máte i nemáte. Prostě takoví, jací jste v ten daný okamžik, protože v něm se to už nezmění. Nedopusťte, aby se vám rozjela vaše zpětnovazební smyčka: „Sakra, nejsem dost dobrý. Sakra, jsem na sebe naštvaný, protože jsem na sebe naštvaný, že nejsem dost dobrý.“

Mně osobně to pomohlo. Letos se mám zase rád a pracuju pro sebe a ne pro představu někoho jiného. Užívám si každého okamžiku, ať je dobrej nebo špatnej. Těším se na zítřek. Jak říká prasátko v Medvídkovi Pú: „Můj oblíbený den je dnešek.”

Shrnu to na závěr. Tohle není apel na to, abyste přežívali den za dnem, ale apel na to, abyste "žili" den za dnem a dělalo vám to dobře. Příležitosti se objevují v přítomnosti, ne při úvahách nad tím, co bude za týden ani nad lítostí, že jsem nevymyslel geniální produkt. Příležitosti jsou pro každého, je to vždy otázka rozhodnutí je využít nebo ne a obojí je správně. To podstatné je, že alespoň dle mého pozorování jsou příležitosti výsledkem žití v přítomnosti. Teď si říkáte a co když je to o tom, že nad něčím sním? Ano, ale i to je přítomná aktivita, dokonce velmi přítomná aktivita.

Buďte sami sebou a dělejte to, co vám jde nejlíp, i když je to třeba spánek :) Jen tak můžete krizi přežít ve zdraví a vyjdete z ní silní a s chutí do života. Jak zpívají Tata Bojs, přítomnost je “prezent” (dárek)

Libí se mi motto jednoho z týmu v EYELEVEL, který má fakt náročného klienta. To motto zní "IT IS WHAT IT IS." Prostě to tak je, a my se s tím popereme, jak nejlíp umíme. Mějte se rádi!